Jako každý rok, i letos jsem pomáhala při tradičním turnaji v mariáši. Nikdy mi nepřišlo podivné, že jsou na těchto turnajích  jen pánové a málo dam s šedivou ozdobou ve vlasech. Tento rok mi však došlo, co bude za pár let? S odchodem našich dědečků odejde tak známá hra, která se dostala i do pohádek. Nevím o dítěti, které by neznalo čertovský mariáš, kde se hraje o duši. Už jen tato vědomost dělá z mariáše něco víc, než jen hru.

Když mi bylo kolem šesti let, ráda jsem sedívala u stolu dědečka, který hrál s kamarády mariáš, koukala jsem mu do karet, nosila pivo a co si budeme povídat, připadala si tak strašně důležitě:),....Nikdy mě však nenapadlo, abych se tuto hru také naučila, vždy jsem jen přikukovala. Znám snad jen 5 lidí v rozhraní 0 - 35 let, kteří znají a hrají mariáš.

Vím že je to vlastně "blbina", nad kterou se zamýšlím, ale opravdu mě zděsilo, kolik tradicí už možná i moje děti nezažijou. Turnaj v mariáši není až taková tradice všude, ale co třeba čerti? V naší vesnici děláme čerty rádi, ale objíždíme ještě několik dalších vsí v okolí, protože nikdo jiný to nechce dělat. Nebo křístání - Dříve nás chodilo kolem 30 dětí po vesnici s řehtačkami a pokaždé, když jsme měli celou tůru za sebou, jsme všichni hráli fotbal na hřišti. Tím všichni myslím od dětí ze školky po děti co čerstvě absolvovali 9.třídu základní školy. Jak to vypadá dnes? Přibližně 10 dětí obejde ves co nejrychleji to jde a pak co nejrychleji všichni běží domů k počítačům.

Ale vraťme se opět k mariáši. Nemyslíte, že by byla škoda, aby zmizel? S několika přáteli jsem se dohodla, že se budem od dědečků mariáš učit a budem ho rozvádět dál po kamarádech, aby si třeba naše vnoučata za několik hodně let mohli připadat taky tak důležitě, až budou svým babičkám a dědečkům při mariáši nosit pivo, či vodu a koukat do karet.

Přidáte se k nám?:)